Kamila Urbanovákamila
Pohádky: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/pohadky/pohadky-o-zviratkach/veverka
Knížky si můžete zakoupit zde:
http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-beruska-urbanova-kamila-287
http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-veverka-urbanova-kamila-285
- Počet článků 82
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1393x
Seznam rubrik
- Cukrové povídky
- Povídky
- Strýček Béďa a já
- Básně
- Pohádky
- Příhody občana Kolomazníka
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené články
Kamila Urbanovákamila
Medailónek brněnské výtvarnice a fotografky Jitky Havlové
V Brně bydlí a tvoří malířka a fotografka Jitka Havlová. Právě v těchto dnech vrcholí v Adamově výstava jejich obrazů a fotografií s názvem "Náš barevný svět".
Kamila Urbanovákamila
Terapeutické pohádky - pomoc pro maminky
Když se Vám narodí děťátko, zažíváte ty nejradostnější okamžiky v životě. Je to nepopsatelný pocit štěstí, naplnění a příval endorfinů. Když se ale rodičům narodí miminko o několik měsíců dříve, které se vejde do dlaně, nemá ani jeden kilogram a jeho život závisí na přístrojích, zaplaví vás pocit beznaděje a strachu...
Kamila Urbanovákamila
Hráč
Milana vzbudilo až bubnování dešťových kapek na parapet. Ostrá bolest hlavy ho bodala do spánků. Odstrčil ze sebe ruku mladé polonahé rusovlásky, která ho svírala pevně kolem ramen.
Kamila Urbanovákamila
Holčička z cukru
Život mladých dívek je plný pokušení a mnohdy ukrývá i nejedno tajemství...........
Kamila Urbanovákamila
Voníš mi, lásko
(sonet) Voníš mi lásko po heřmánku v náručí plné kopretin, kradeš mě něžně z kouzla spánku, chutnáš jak jedno z drahých vín.
Kamila Urbanovákamila
Starý pán
Letní povídka pro Víkend MF DNES. Vidět věci krásnější, než jaké ve skutečnosti jsou, to uměl ten starý pán... Škoda, že včera není dnes...
Kamila Urbanovákamila
U koní
Vše, co mám tolik rád, stromy, louky, květy i černobílé lidské světy přes zimu chodí spát. Jen z koňského sedla louka rozbředlá, zdá se mi zase krásně barevná. Kůň provoní vzduch jarem, když na horách je sníh, kopyta koní divokých rozezní půdu cvalem. A hřebec sivý rozšlape zimu na márách, zatímco vítr v jarních hrách už češe koňské hřívy. Když běžím s ním, sním..., já, jezdec bez křídel k potupě fyzikálních pravidel našeho vesmíru, ten přítel čtyřnohý mi dává křídla na míru.
Kamila Urbanovákamila
Amarouny
Alice nastoupila na dva měsíce na brigádu k výrobě "amarounů". Sériová výroba umělého masa z klonovaných bílkovin patří k těm lépe placeným a není tady taková nuda, jakou zažila loni v teleportační síti firmy Out line. Taky se zde něco nového naučí a získá plno nových informací pro svou závěrečnou diplomovou práci.
Kamila Urbanovákamila
Když sněží
Náruč tvé maminky je louka s květy. Cestičky vrásek utkané léty překryly vzpomínky...
Kamila Urbanovákamila
Letní tuplák
Naše vesnička s počtem obyvatel tři sta nemá žádné kulturní vyžití. Ale blýská se na lepší časy.
Kamila Urbanovákamila
Anděl na horách
Konečně napadl sníh. Solidární strýček Bedřich se obětoval a strávil s námi nedělní odpoledne na horách. Vytáhli jsme z půdy staré lyže a na hrubé pletené svetry jsme si navlékli šusťáky, které mi a bratrovi maminka ušila na povinný lyžařský výcvik do sedmé třídy.
Kamila Urbanovákamila
Bohunka
Je sychravý podzimní podvečer a na ospalou krajinu se snáší mlha. Pouze kouř, valící se z komínů sousedních spoluobčanů si lehce pohrává s místní inverzí. Jsme zalezlí v teple domova. Maminka žehlí prádlo a tatínek ukolébán pohyby žehličky, podřimuje při sledování nedělního pořadu "Křeslo pro hosta". „Už jsou tady!“ volá brácha, šťastný, že je nepropásnul. Naše zvědavá rodinka se během vteřiny seběhla k oknu.
Kamila Urbanovákamila
Maminka zachraňuje
Seděli jsme v naší oblíbené restauraci a vybírali z jídelního lístku. U vedlejšího stolu sbírala špinavé nádobí jedna mladá servírka a chystala tak stůl pro další hosty. Konečně přišla i k nám. Načmárala si naši objednávku do svého notýsku. „A co si dáte k pití?“, zeptala se nás a zvedla na moment oči ze svých poznámek. Martin se na ni usmál a objednal dvě deci bílého.
Kamila Urbanovákamila
Stromy
Nemocné ruce ve větru sklání, tolik nám toho ještě říci chtěl... Mráz vyryl řeky do vrásčitých dlaní, kéž kořeny své obejmout by směl! Záplavy, sucha, slunce silný žár přečkal ten milenců svědek tichý, potkával štěstí, zármutek i žal, stovky let přešly, zatímco tu stál... Možná mu zbývá jaro poslední, snad už jen dní pár, kdo ví? Písmena v srdcích halí šedý mech.
Kamila Urbanovákamila
Krajina za obrazem
Krajinu za obrazem ještě málo znáš, znějí tam slova "Otče náš", tu steskem truchlí zem. Snad blázen necítí tu vůni naftalínu, když dere se z úst "A odpusť moji vinu, jako i já odpouštím svým viníkům!", tam odchází se vstříc prázdným dnům...
Kamila Urbanovákamila
Babí léto
Hrst plnou démantů navléknu na stéblo, blýskavý šperk je ranní rosa a abych netančila bosa, střevíčky z pavučinek nazuji si jemně.
Kamila Urbanovákamila
Strýčkova přítelkyně z bufetu
Bylo už k večeru, když celá naše rodinka stála u okna pokoje a sledovala skrytě, za záclonou, příjezd strýčkovy staré Elizabeth (škoda 120). Po třídenní známosti si stěhuje svoji novou přítelkyni, se kterou se seznámil v nádražním bufetu, tak trochu za našeho přičinění, k sobě do domečku.
Kamila Urbanovákamila
Návrat do práce
Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když vtom mi začal vyzvánět mobil. "Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..." Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelou a záchodem. Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.
Kamila Urbanovákamila
Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát
Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám jej, že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".
Kamila Urbanovákamila
Kocour mého dědečka
Můj dědeček Josef neměl lehký život. Lehký život neměla ani moje babička Marie, to proto, že si vzala za muže mého dědu. Dědečkovi bylo čtyřicet let, když se z něj stal nezaměstnaný havíř. Bylo to ve třicátých letech minulého století, právě vrcholila světová hospodářská krize. Tehdy přišel na svět můj tatínek. Tatínek se narodil jako jedno z dvojčat. Když při porodu, řekla porodní bába, že tam je ještě jedno dítě, dědeček se chtěl jít prý na půdu oběsit. Doma měl už totiž čtyři starší děti. Jisté je, že to tehdy děda neudělal. Dědeček byl povahy měkké a nikdy by ani mouše neublížil. Místo toho šel děda zapít svůj žal do hospody.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
