Noční chatování s dávným přítelem

Když schází nám pochopení od lidí blízkých, svěřme své trápení listu čistého papíru, nebo blikající obrazovce počítače. To jsou totiž jediné dvě věci NA SVĚTĚ, které snesou tíhu trápení našeho života. Člověk nejbližší by nás již tisíckrát odsoudil, člověk nezaujatý si to alespoň přečte. A TI OPRAVDU CHÁPAJÍCI SNAD VYDRŽÍ ČÍST TO I DO POSLEDNÍ VĚTY...

Kolik přátel máte na svém "facebookovém profilu?" Jeden můj přítel jich má 310! Pochybuji, že je všechny zná a samotné pojmenování "přítel na facebooku" je značně zkreslující.

Já tam mám 12 lidiček. Jsou to buďto rodinní příbuzní, kamarádi ze školy anebo moji dobří známí. Jednou jsem u jednoho svého kamaráda našla komentář od svého dávného přítele. Znali jsme se z křesťanského společenství mládeže.

Martin byl milý, obyčejný kluk, který toužil poznávat pravdu o životě. Naše skupinka mladých lidí se scházela každý pátek odpoledne na kolejích naší školy. A skoro každý víkend jsme všichni spolu zajeli někam na výlet nebo na hory. Když si na to vzpomenu teď po letech, musím říct, že to byly krásné studentské léta plné bezstarostnosti a "lehkosti bytí ". Svého kamaráda jsem neviděla skoro patnáct let, a tak jsem byla moc ráda, že okamžitě přijal moji "žádost o přátelství".

Byl večer, děti již spaly, manžel byl na noční a můj starý kamarád byl zrovna "on-line". A tak se rozběhlo "noční chatování o naších životech." Měli jsme na sebe spoustu otázek "typu co, kdo, jak, kde" .

Dovídám se, že Martin pracuje jako sociální pracovník v jednom ústavu pro postižené děti. Stále je silně věřící člověk, citlivý a vnímavý k potřebám druhých. Nikdy by neublížil nikomu, má rád zvířata a je zapřísáhlý vegetarián. Na jeho profilové fotce se na mě kouká obličej kluka sympaťáka v brýlích. Ani se moc nezměnil, je pořád stejný, pomyslím si.

Po hodině rychlochatování přichází ŠOK. Martin se mi svěřuje se svým životním tajemstvím: "Mám tři roky poměr s vdanou ženou, která je matkou deseti dětí."

STOP !

Mé ruce se sesunuly z klávesnice. Po nekonečně dlouhé pauze z mé strany, se v malém okýnku obrazovky objevují slova: "Kamilo, jsi tam, ještě?"

"Jo, nevím, co ti mám na to říct... To jsem vážně nečekala. Deset dětí, v dnešní době antikoncepce?" píši.

"Ona ty děti nechtěla, každý sex to bylo násilí jejího náruživého manžela. Oba byli vychováváni v silně věřících katolických rodinách, kde se rodičům ani manželovi neodporuje. Muž je hlavou rodiny a žena rodí děti. Antikoncepce u katolíků, to je kapitola sama pro sebe...Ona je laskavá milá, plná citu a lásky. Je to žena mého života. Je krásná, ikdyž je o devět let starší."

"O tolik?"

Ona musí být opravdu krásná, usuzuji. Nebo její krásu vidí v její duši?

Přemýšlím, jak bych vypadala ve 45 letech s deseti dětmi a ještě ztrápená životem. Do mě by se asi nikdo nezamiloval...

"A co její manžel?", ptám se.

Martin mi ho popisuje jako sobeckého despotu, který vládne rodině pevnou rukou a sex si na manželce vynucuje násilím. Nikdy ho nemilovala a k sňatku jí donutili její fanatičtí rodiče-katolíci. Manžel nedávno onemocněl roztroušenou sklerózou vysokého stupně a během několika let bude upoutaný na vozík a odkázaný na pomoc své oddané věřící ženy.

Znám hodně milých a hodných katolíků se kterými se rozumím. Že by její manžel byla "výjimka potvrzující pravidlo?" Nebo těch katolíků zase tolik neznám?

"V červnu jsme přišli o naše miminko, potratila ho", vyťukává další větu.

To je ale další šok...

Představuji si jejich vztah za deset let. Martin, osamělý muž sedící sám ve svém malém bytě. Sám o Vánocích, sám na dovolené, sám u telky na gauči, sám na nákupech, sám si vaří, sám uklízí....Nepozná ono kouzlo každodenního vztahu, společné nákupy, společné plánování dne, nebo rodinné oslavy se svoji partnerkou. Neprožije s ní ani jeden jediný celý den, kdy by mohli být spolu sami. Nepozná ani ty nevydařené dny, když jeden z partnerů má špatnou náladu, anebo se špatně vyspí.

Ona se věrně a oddaně stará o svého tolik nenáviděného muže. Přebaluje ho a otírá mu žínkou nemohoucí tělo. Smířená s krutým osudem, upíná svoji naději k zítřku, kdy se na dvě hodinky setká s utajovaným milencem.

Martin nikdy neuslyší pláč svého dítěte, neodvede ho poprvé do školy...Zatímco jí jejich deset děti dělá jen radost. Jsou dobře vychované a své rodiče milují...

Je jejich vztah má sice vzrušující adrenalinový náboj zakázaného ovoce, ale za jakou cenu? Za cenu zmařeného obyčejného lidského života. Je mi Tě Martine líto, pomyslím si.

"Já vím, je to na P . . U , já to dobře vím," odpovídá krátce.

"Je to ale má volba. Já tu ženu miluji."

On ji Vážně miluje, říkám si, a to celým svým srdcem. Je to štěstí? Někdo nemá to štěstí potkat lásku... A on poznal ženu, která mu dá vše ze své duše. Ale nikdy s ní nebude žít ten obyčejný život, který prožívají lidé kolem něho.

Byly skoro dvě hodiny ráno a z mého chatování mě vyrušil pláč mého drobečka v postýlce. Nevím, co mu na rozloučenou popřát.

"Martine, přeji Ti hodně štěstí do života."

Nikoho neodsuzuji, každý člověk má ve svém nitru touhu po lásce... Vypinám počítač a ve hluboké tmě dávám svému malému chlapečkovi do pusinky dudlík a přikrývám odkopané nožičky.

Celou noc jsem nespala. Když se nad ránem navrátil z práce můj milovaný manžel a lehkým dotykem rtů mi dal pusu a pohladil mě po vlasech, oči se mi utopily v slzách. Byly to slzy štěstí....

Občas zabrouzdám na facebook. Martin svůj profil zrušil.

 

Autor: Kamila Urbanovákamila | pátek 25.2.2011 16:07 | karma článku: 28,27 | přečteno: 5196x
  • Další články autora

Kamila Urbanovákamila

Medailónek brněnské výtvarnice a fotografky Jitky Havlové

V Brně bydlí a tvoří malířka a fotografka Jitka Havlová. Právě v těchto dnech vrcholí v Adamově výstava jejich obrazů a fotografií s názvem "Náš barevný svět".

18.10.2013 v 23:39 | Karma: 11,74 | Přečteno: 1017x | Diskuse| Kultura

Kamila Urbanovákamila

Terapeutické pohádky - pomoc pro maminky

Když se Vám narodí děťátko, zažíváte ty nejradostnější okamžiky v životě. Je to nepopsatelný pocit štěstí, naplnění a příval endorfinů. Když se ale rodičům narodí miminko o několik měsíců dříve, které se vejde do dlaně, nemá ani jeden kilogram a jeho život závisí na přístrojích, zaplaví vás pocit beznaděje a strachu...

11.10.2013 v 19:45 | Karma: 8,55 | Přečteno: 449x | Diskuse| Ona

Kamila Urbanovákamila

Hráč

Milana vzbudilo až bubnování dešťových kapek na parapet. Ostrá bolest hlavy ho bodala do spánků. Odstrčil ze sebe ruku mladé polonahé rusovlásky, která ho svírala pevně kolem ramen.

25.8.2013 v 21:21 | Karma: 12,81 | Přečteno: 458x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Holčička z cukru

Život mladých dívek je plný pokušení a mnohdy ukrývá i nejedno tajemství...........

23.8.2013 v 23:33 | Karma: 12,81 | Přečteno: 732x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Voníš mi, lásko

(sonet) Voníš mi lásko po heřmánku v náručí plné kopretin, kradeš mě něžně z kouzla spánku, chutnáš jak jedno z drahých vín.

20.8.2013 v 9:27 | Karma: 11,06 | Přečteno: 525x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Starý pán

Letní povídka pro Víkend MF DNES. Vidět věci krásnější, než jaké ve skutečnosti jsou, to uměl ten starý pán... Škoda, že včera není dnes...

11.8.2013 v 0:26 | Karma: 24,04 | Přečteno: 1891x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

U koní

Vše, co mám tolik rád, stromy, louky, květy i černobílé lidské světy přes zimu chodí spát. Jen z koňského sedla louka rozbředlá, zdá se mi zase krásně barevná. Kůň provoní vzduch jarem, když na horách je sníh, kopyta koní divokých rozezní půdu cvalem. A hřebec sivý rozšlape zimu na márách, zatímco vítr v jarních hrách už češe koňské hřívy. Když běžím s ním, sním..., já, jezdec bez křídel k potupě fyzikálních pravidel našeho vesmíru, ten přítel čtyřnohý mi dává křídla na míru.

5.6.2012 v 13:45 | Karma: 5,14 | Přečteno: 575x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Amarouny

Alice nastoupila na dva měsíce na brigádu k výrobě "amarounů". Sériová výroba umělého masa z klonovaných bílkovin patří k těm lépe placeným a není tady taková nuda, jakou zažila loni v teleportační síti firmy Out line. Taky se zde něco nového naučí a získá plno nových informací pro svou závěrečnou diplomovou práci.

5.4.2012 v 9:27 | Karma: 8,77 | Přečteno: 625x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Když sněží

Náruč tvé maminky je louka s květy. Cestičky vrásek utkané léty překryly vzpomínky...

4.4.2012 v 13:45 | Karma: 9,89 | Přečteno: 682x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Letní tuplák

Naše vesnička s počtem obyvatel tři sta nemá žádné kulturní vyžití. Ale blýská se na lepší časy.

4.4.2012 v 9:21 | Karma: 9,22 | Přečteno: 725x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Anděl na horách

Konečně napadl sníh. Solidární strýček Bedřich se obětoval a strávil s námi nedělní odpoledne na horách. Vytáhli jsme z půdy staré lyže a na hrubé pletené svetry jsme si navlékli šusťáky, které mi a bratrovi maminka ušila na povinný lyžařský výcvik do sedmé třídy.

3.4.2012 v 8:44 | Karma: 8,50 | Přečteno: 746x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Bohunka

Je sychravý podzimní podvečer a na ospalou krajinu se snáší mlha. Pouze kouř, valící se z komínů sousedních spoluobčanů si lehce pohrává s místní inverzí. Jsme zalezlí v teple domova. Maminka žehlí prádlo a tatínek ukolébán pohyby žehličky, podřimuje při sledování nedělního pořadu "Křeslo pro hosta". „Už jsou tady!“ volá brácha, šťastný, že je nepropásnul. Naše zvědavá rodinka se během vteřiny seběhla k oknu.

3.4.2012 v 0:00 | Karma: 11,98 | Přečteno: 865x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Maminka zachraňuje

Seděli jsme v naší oblíbené restauraci a vybírali z jídelního lístku. U vedlejšího stolu sbírala špinavé nádobí jedna mladá servírka a chystala tak stůl pro další hosty. Konečně přišla i k nám. Načmárala si naši objednávku do svého notýsku. „A co si dáte k pití?“, zeptala se nás a zvedla na moment oči ze svých poznámek. Martin se na ni usmál a objednal dvě deci bílého.

2.4.2012 v 10:15 | Karma: 18,50 | Přečteno: 1886x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Stromy

Nemocné ruce ve větru sklání, tolik nám toho ještě říci chtěl... Mráz vyryl řeky do vrásčitých dlaní, kéž kořeny své obejmout by směl! Záplavy, sucha, slunce silný žár přečkal ten milenců svědek tichý, potkával štěstí, zármutek i žal, stovky let přešly, zatímco tu stál... Možná mu zbývá jaro poslední, snad už jen dní pár, kdo ví? Písmena v srdcích halí šedý mech.

2.4.2012 v 8:30 | Karma: 7,58 | Přečteno: 560x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Krajina za obrazem

Krajinu za obrazem ještě málo znáš, znějí tam slova "Otče náš", tu steskem truchlí zem. Snad blázen necítí tu vůni naftalínu, když dere se z úst "A odpusť moji vinu, jako i já odpouštím svým viníkům!", tam odchází se vstříc prázdným dnům...

11.10.2011 v 7:41 | Karma: 9,75 | Přečteno: 543x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Babí léto

Hrst plnou démantů navléknu na stéblo, blýskavý šperk je ranní rosa a abych netančila bosa, střevíčky z pavučinek nazuji si jemně.

13.9.2011 v 13:45 | Karma: 7,10 | Přečteno: 495x | Diskuse| Poezie a próza

Kamila Urbanovákamila

Strýčkova přítelkyně z bufetu

Bylo už k večeru, když celá naše rodinka stála u okna pokoje a sledovala skrytě, za záclonou, příjezd strýčkovy staré Elizabeth (škoda 120). Po třídenní známosti si stěhuje svoji novou přítelkyni, se kterou se seznámil v nádražním bufetu, tak trochu za našeho přičinění, k sobě do domečku.

16.6.2011 v 7:49 | Karma: 0 | Přečteno: 33x | Diskuse| Ona

Kamila Urbanovákamila

Návrat do práce

Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když vtom mi začal vyzvánět mobil. "Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..." Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelou a záchodem. Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.

15.6.2011 v 7:46 | Karma: 3,96 | Přečteno: 113x | Diskuse| Ona

Kamila Urbanovákamila

Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát

Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám jej, že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".

12.6.2011 v 13:36 | Karma: 3,61 | Přečteno: 60x | Diskuse| Ona

Kamila Urbanovákamila

Kocour mého dědečka

Můj dědeček Josef neměl lehký život. Lehký život neměla ani moje babička Marie, to proto, že si vzala za muže mého dědu. Dědečkovi bylo čtyřicet let, když se z něj stal nezaměstnaný havíř. Bylo to ve třicátých letech minulého století, právě vrcholila světová hospodářská krize. Tehdy přišel na svět můj tatínek. Tatínek se narodil jako jedno z dvojčat. Když při porodu, řekla porodní bába, že tam je ještě jedno dítě, dědeček se chtěl jít prý na půdu oběsit. Doma měl už totiž čtyři starší děti. Jisté je, že to tehdy děda neudělal. Dědeček byl povahy měkké a nikdy by ani mouše neublížil. Místo toho šel děda zapít svůj žal do hospody.

11.6.2011 v 4:11 | Karma: 0 | Přečteno: 33x | Diskuse| Ona
  • Počet článků 82
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1393x
Díky, že mě čtete! Ráda píšu i pro děti. Moje webovky: http://urbanovakamila.eu/
Pohádky: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/pohadky/pohadky-o-zviratkach/veverka
Knížky si můžete zakoupit zde:

http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-beruska-urbanova-kamila-287

http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-veverka-urbanova-kamila-285