Pohádka noční oblohy
Obři hvězdníci jsou hodně podobní nám, lidem. Jejich děti bývají hodné i zlobivé, chodí si do školy podobné té naší a ve volném čase si hrají úplně stejně, jako naše pozemské děti.
Nad obzorem právě vyšla hvězda Polárka a ve světě obrů hvězdníků začalo další ráno. Dnešní den byl něčím výjimečný. Přiletí kometa Létavice, která s sebou donese z hvězdných dálek velké meteority. Všichni hvězdíci je pak společně odešlou na Velkém voze všem lidem na planetu Zemi.
Bylo ráno, když si kluci hvězdníci hráli si s kamarády červenými trpaslíky na schovávanou.
Hráli si však u samotného kraje černé díry, ještě že je dobrák strýček Orion vyhnal rychle pryč.
„Kluci hloupí, mazejte domů, copak nevíte, že sem je vstup zakázán?“
Kluci pelášili, jen jim nohy stačily a přitom prosili strýčka Oriona, aby to na ně nevyzradil mamince a tatínkovi.
Bratři hvězdníci to ošem nevzali zkratkou domů, ale oklikou, utíkali si pohrát ještě s Malým a Velkým psem a Kuřátkům nasypat trochu hvězdného zrní a Býkovi a Beranovi natrhali čerstvou hvězdnou travičku. Cestou přes hvězdnou mlhovinu je málem zasáhl šíp pana Střelce a tetičce Panně strhli sněhobílé prádlo z jejé hvězdné šňůry.
Když tu mladší Hvězdmílek zakopnul cestou o malý asteroid a probudil spícího Lva. Lví řev ztropil na nebi velký povyk a všichni sousedé vyšli ven, podívat se, co se to tam jen děje.
Kdyby oba bratříčky nepřikryla pod svůj plášť dobrá paní Mlhovina, dozajista by Hvězdmílka i Hvězdůlka Lev chytil a odvedl je s hanbou domů. To by pak jistě měli oba braši alespoň čtrnáct dní domácího vězení a nemohli by se ani jezdit na chvostu žádné komety a to je ve světě malých hvězdníků snad ten největší trest, co si jen dokážete představit.
Dobrá Mlhovina ještě chvíli vyčkala a když se Lev i všichni ostatní vrátili na svá místa, pustila hochy ze svého ochranného pláště s tím, že tentokrát to pro ně udělala opravdu naposledy. Kluci si konečně dali říct a za chvilku už byli doma na dvorku.
„Tady ale něco krásně voní!“, volal Hvězdůlek.
A měl pravdu. Maminka zrovna vytahovala z trouby koláče pečené z hvězdného prachu. Vůně koláčů lákala kluky až do kuchyně. To si panečku pochutnali. Pak se ještě napili smetany z mléčné dráhy a jejich bříška byla spokojená.
Maminka Hvězdnice a tatínek Hvězdák už byli svátečně oblečeni ve svých svátečních šatech, jen jejich dva klučíci Hvězdůlek a Hvězmilek nebyli zase k nalezení.
„Snad nevymýšlejí zase nějakou lumpárnu“, povzdechl si tatínek.
Naštěstí nebyli daleko, zalezli jenom do špajzu, kde mamince zašli tajně mlsat hvězdný med.
„Vy jedni mlsouni, všude vás hledáme! Pojďte, rychle se umyjte a převlečte, jdeme na tu velkou slávu do města, maminka už čeká“, povídá tatínek klukům.
„A co je to za slávu?“ ptá se mladší Hvězdmílek tento týden už asi podesáté.
Moc dobře to ví, ne že by nevěděl. To on jenom rád poslouchá jak o tom tatínek pěkně vypráví:
"Asi tak za čtyřista třicet jedna světelných let pozemského času, to znamená jeden den času hvězdníkového, doletí naše meteority do zemské atmosféry. Na Zemi bude zrovna srpnový večer a lidé je budou pozorovat jako hvězdný roj Perseidů. Padající hvězdy mají na Planetě Zemi velkou moc. Plní přání lidem, kteří je pozorují na noční obloze. Každý rok hvězdiček spadne hned několik, ale právě začátkem srpna jich dopadne na Zemi úplně nejvíce z celého roku. Lidé už tady na ně čekají se spoustou svých tajných přáníček."
Tatínek vypráví známý příběh a děti ho jen tiše poslouchají a ani nedutají.
Když v tom maminka zavolá: „Pojďte honem, ať tu slávu nezmeškáme!“
Rodinka Hvězdníkových se přidala k davu čekajícímu na náměstí. Z hvězdného nádraží přijel Velký vůz, který čekal na přílet Létavice.
„Už ji vidím“!, vykřikl Hvězdmílek, sedící vysoko tatínkovi na ramenou.
Kometa Létavice trochu přibrzdila a při zpomalené zychlosti vysypala všechny meteority do vagónů velkého vozu. Trvalo to pouze chvíli než se velký vůz naplnil a zase zmizela do vesmírného prostoru. Na další návštěvu hvězdníků se chystá zase až za rok. Do té doby si bude létat a sbírat další meteority všech souhvězdí na své oběžné dráze.
Velký vůz se připravil k odjezdu. Všichni obři obři hvězdníci tu stáli a popřáli mu šťastnou cestu k planetě Zemi. Ze všech těch meteoritů se při průletu zemskou atmosférou stanou zářívě svítící padající hvězdičky, nesoucí přáníčko pro každého človíčka pozemštana.
Každá padající hvězda je pozdravem ze světa obrů hvězdníků, žijících tam někde daleko až za souhvězdím Malého medvěda.
Dva klučíci Hvězdmílek a Hvězdůlek na cestě hvězdičce zazpívají svojí písničku:
„Leť hvězdičko, plápolej,
k Zemi rychle uháněj!
Potěš lidi maličko,
vyplň jejich přáníčko!“
Až na Zemi spadne poslední hvězda z Velkého vozu, hvězda Polárka zajde za hory, kluci hvězdnici půjdou spát a hezké sny jim budem přát.
Dobrou noc, Hvězdmílku a Hvězdůlku! Dobrou noc, děti!
Kamila Urbanovákamila
Medailónek brněnské výtvarnice a fotografky Jitky Havlové
V Brně bydlí a tvoří malířka a fotografka Jitka Havlová. Právě v těchto dnech vrcholí v Adamově výstava jejich obrazů a fotografií s názvem "Náš barevný svět".
Kamila Urbanovákamila
Terapeutické pohádky - pomoc pro maminky
Když se Vám narodí děťátko, zažíváte ty nejradostnější okamžiky v životě. Je to nepopsatelný pocit štěstí, naplnění a příval endorfinů. Když se ale rodičům narodí miminko o několik měsíců dříve, které se vejde do dlaně, nemá ani jeden kilogram a jeho život závisí na přístrojích, zaplaví vás pocit beznaděje a strachu...
Kamila Urbanovákamila
Hráč
Milana vzbudilo až bubnování dešťových kapek na parapet. Ostrá bolest hlavy ho bodala do spánků. Odstrčil ze sebe ruku mladé polonahé rusovlásky, která ho svírala pevně kolem ramen.
Kamila Urbanovákamila
Holčička z cukru
Život mladých dívek je plný pokušení a mnohdy ukrývá i nejedno tajemství...........
Kamila Urbanovákamila
Voníš mi, lásko
(sonet) Voníš mi lásko po heřmánku v náručí plné kopretin, kradeš mě něžně z kouzla spánku, chutnáš jak jedno z drahých vín.
Kamila Urbanovákamila
Starý pán
Letní povídka pro Víkend MF DNES. Vidět věci krásnější, než jaké ve skutečnosti jsou, to uměl ten starý pán... Škoda, že včera není dnes...
Kamila Urbanovákamila
U koní
Vše, co mám tolik rád, stromy, louky, květy i černobílé lidské světy přes zimu chodí spát. Jen z koňského sedla louka rozbředlá, zdá se mi zase krásně barevná. Kůň provoní vzduch jarem, když na horách je sníh, kopyta koní divokých rozezní půdu cvalem. A hřebec sivý rozšlape zimu na márách, zatímco vítr v jarních hrách už češe koňské hřívy. Když běžím s ním, sním..., já, jezdec bez křídel k potupě fyzikálních pravidel našeho vesmíru, ten přítel čtyřnohý mi dává křídla na míru.
Kamila Urbanovákamila
Amarouny
Alice nastoupila na dva měsíce na brigádu k výrobě "amarounů". Sériová výroba umělého masa z klonovaných bílkovin patří k těm lépe placeným a není tady taková nuda, jakou zažila loni v teleportační síti firmy Out line. Taky se zde něco nového naučí a získá plno nových informací pro svou závěrečnou diplomovou práci.
Kamila Urbanovákamila
Když sněží
Náruč tvé maminky je louka s květy. Cestičky vrásek utkané léty překryly vzpomínky...
Kamila Urbanovákamila
Letní tuplák
Naše vesnička s počtem obyvatel tři sta nemá žádné kulturní vyžití. Ale blýská se na lepší časy.
Kamila Urbanovákamila
Anděl na horách
Konečně napadl sníh. Solidární strýček Bedřich se obětoval a strávil s námi nedělní odpoledne na horách. Vytáhli jsme z půdy staré lyže a na hrubé pletené svetry jsme si navlékli šusťáky, které mi a bratrovi maminka ušila na povinný lyžařský výcvik do sedmé třídy.
Kamila Urbanovákamila
Bohunka
Je sychravý podzimní podvečer a na ospalou krajinu se snáší mlha. Pouze kouř, valící se z komínů sousedních spoluobčanů si lehce pohrává s místní inverzí. Jsme zalezlí v teple domova. Maminka žehlí prádlo a tatínek ukolébán pohyby žehličky, podřimuje při sledování nedělního pořadu "Křeslo pro hosta". „Už jsou tady!“ volá brácha, šťastný, že je nepropásnul. Naše zvědavá rodinka se během vteřiny seběhla k oknu.
Kamila Urbanovákamila
Maminka zachraňuje
Seděli jsme v naší oblíbené restauraci a vybírali z jídelního lístku. U vedlejšího stolu sbírala špinavé nádobí jedna mladá servírka a chystala tak stůl pro další hosty. Konečně přišla i k nám. Načmárala si naši objednávku do svého notýsku. „A co si dáte k pití?“, zeptala se nás a zvedla na moment oči ze svých poznámek. Martin se na ni usmál a objednal dvě deci bílého.
Kamila Urbanovákamila
Stromy
Nemocné ruce ve větru sklání, tolik nám toho ještě říci chtěl... Mráz vyryl řeky do vrásčitých dlaní, kéž kořeny své obejmout by směl! Záplavy, sucha, slunce silný žár přečkal ten milenců svědek tichý, potkával štěstí, zármutek i žal, stovky let přešly, zatímco tu stál... Možná mu zbývá jaro poslední, snad už jen dní pár, kdo ví? Písmena v srdcích halí šedý mech.
Kamila Urbanovákamila
Krajina za obrazem
Krajinu za obrazem ještě málo znáš, znějí tam slova "Otče náš", tu steskem truchlí zem. Snad blázen necítí tu vůni naftalínu, když dere se z úst "A odpusť moji vinu, jako i já odpouštím svým viníkům!", tam odchází se vstříc prázdným dnům...
Kamila Urbanovákamila
Babí léto
Hrst plnou démantů navléknu na stéblo, blýskavý šperk je ranní rosa a abych netančila bosa, střevíčky z pavučinek nazuji si jemně.
Kamila Urbanovákamila
Strýčkova přítelkyně z bufetu
Bylo už k večeru, když celá naše rodinka stála u okna pokoje a sledovala skrytě, za záclonou, příjezd strýčkovy staré Elizabeth (škoda 120). Po třídenní známosti si stěhuje svoji novou přítelkyni, se kterou se seznámil v nádražním bufetu, tak trochu za našeho přičinění, k sobě do domečku.
Kamila Urbanovákamila
Návrat do práce
Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když vtom mi začal vyzvánět mobil. "Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..." Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelou a záchodem. Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.
Kamila Urbanovákamila
Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát
Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám jej, že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".
Kamila Urbanovákamila
Kocour mého dědečka
Můj dědeček Josef neměl lehký život. Lehký život neměla ani moje babička Marie, to proto, že si vzala za muže mého dědu. Dědečkovi bylo čtyřicet let, když se z něj stal nezaměstnaný havíř. Bylo to ve třicátých letech minulého století, právě vrcholila světová hospodářská krize. Tehdy přišel na svět můj tatínek. Tatínek se narodil jako jedno z dvojčat. Když při porodu, řekla porodní bába, že tam je ještě jedno dítě, dědeček se chtěl jít prý na půdu oběsit. Doma měl už totiž čtyři starší děti. Jisté je, že to tehdy děda neudělal. Dědeček byl povahy měkké a nikdy by ani mouše neublížil. Místo toho šel děda zapít svůj žal do hospody.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 82
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1393x
Pohádky: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/pohadky/pohadky-o-zviratkach/veverka
Knížky si můžete zakoupit zde:
http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-beruska-urbanova-kamila-287
http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-veverka-urbanova-kamila-285
Seznam rubrik
- Cukrové povídky
- Povídky
- Strýček Béďa a já
- Básně
- Pohádky
- Příhody občana Kolomazníka
- Osobní
- Nezařazené