Dopis Darwinovi
Milý Charlesi Darwine,
ač je Vám to nemilé,
píši Vám dopis.
Snad mi to věda promine,
že vyměním fakta za jiné.
Ta Vaše teorie,
sice nikoho nezabije,
učí se jí i malé děti,
musí ji umět nazpaměti,
trias, jura, křída,
to zná celá třída...
Je to však jeden velký žvást,
styďte se takhle lidí mást!
Vím, že pán Bůh měl lidi rád,
když toužil jim zemi do vínku dát.
Ta Vaše teorie vývoje,
říká, že lidé musí do boje,
ta Vaše evoluce,
kráčejte k sobě se zbraní v ruce,
vždyť přežije jen silnější.
Pane, dávej nám chléb vezdejší,
a odpusť nám naše viny
a zlé činy,
neboť já nevěřím na náhody,
ba ani na to, že jsme vznikli z vody.
Vždyť ono tělo buněčné,
je stvoření tak báječné
a každý květ sedmikrásky
říká nám, že jsme děti lásky.
Stvořitelova fantazie
promlouvá o tom, že Bůh žije.
Dokonalý život ryby,
ten přece nemá chyby,
není nic míň než ptáci v letu,
říká mi o tom našem světu,
že jsme všichni tvoje děti,
kterým dal si svobodu,
zda věřit pouze na náhodu.
Necháváš nás poučit se z vlastních chyb,
nic míň a nic víc.
Milý pane Darwine,
když jste umíral,
věřil jste, že i Vám Bůh promine,
ty Vaše vymyšlené věci,
před smrtí musí se už věřit přeci...
Lidé otevřete oči,
vždyť je to ďáblův zločin,
vysmívat se tomu,
že boží ruka v šesti dnech
stvořila tenhle krásný svět,
plný krásy, štěstí, radosti,
ale také válek, násilí a bolesti...