Bohunka

Je sychravý podzimní podvečer a na ospalou krajinu se snáší mlha. Pouze kouř, valící se z komínů sousedních spoluobčanů si lehce pohrává s místní inverzí. Jsme zalezlí v teple domova. Maminka žehlí prádlo a tatínek ukolébán pohyby žehličky, podřimuje při sledování nedělního pořadu "Křeslo pro hosta". „Už jsou tady!“ volá brácha, šťastný, že je nepropásnul. Naše zvědavá rodinka se během vteřiny seběhla k oknu.

„Rychle zhasni!“, volá na mě tatínek a nasazuje si brýle. Jsme skryti za záclonou a šmírujeme příjezd strýčkovy staré Elizabeth. Po třídenní známosti si stěhuje domů svoji novou přítelkyni, se kterou se seznámil v nádražním bufetu.Vystupují z auta. Strýček nabízí neznámé slečně gentlemansky své rámě. Její černý tříčtvrteční kabát zakrývá sukni, příliš krátkou na to, aby byla vidět. Zatímco strýček vytahuje zavazadla, žena si se zájmem prohlíží domeček, přičemž dává pozor, aby na staré dlažbě nepřišla o podpatky. "Dovezla si dva kufry a jednu cestovní tašku!", hlásí Aleš a přitom mě tlačí na maminku. "Brácho, nejsme slepí, to taky vidíme!" "Takhle z deseti metrů a přes záclonu vypadá hezká a docela mladá", zhodnotí předběžně vzhled neznámé ženy maminka, která je také krásná, ačkoliv po dvaceti letech manželství přišla o několik životních ideálů, výměnou za pár kil nadváhy. "Uhni, nic přes tebe nevidím", křičím na Aleše, tlačícího se přede mnou bradou až na sklo. "Au, hňupe, to bolí", bráním se, když se o mě opírá svým ostrým kostnatým ramenem. Nechápu, jak je možné, že toho tolik sežere a přitom je pořád hubený jako lunt… "Myslela jsem, že si toho doveze víc, když se stěhuje z podnájmu." "No jo, ségra, kdyby ses stěhovala ke chlapovi ty, tak by musel přijet dvakrát kamion." "Neboj, Alešku, já se hned tak stěhovat nebudu, tu radost ti neudělám!" "No jo, kdo by taky chtěl takovou krávu, plochou jak žehlící prkno a ještě ke všemu hloupou jak opici!", smál se posměšně můj o pět minut starší sourozenec, který ode mě schytal nečekanou ránu pěstí do nosu. Zasáhnul tatínek, který nám pohrozil zákazem sledování televize na dobu neurčitou. Zabralo to, ale už jsme viděli pouze zavřená vrata Béďovy garáže. Táta naši špionáž ukončil trefně: "Děti, vaše nová tetička je z velice chudých poměrů. Jistě všichni dobře znáte velice silné sociální cítění našeho milovaného strýčka Bedřicha. Musíme rychle něco vymyslet, než ho ta "k...a" vyžene z domečku po našem dědečkovi. "No tatínku, jak to mluvíš před dětmi, že se nestydíš!" "Třeba se, tati pleteš, třeba je opravdu v nouzi. Strýček říkal, že nemá kde bydlet. Možná si tady najde práci a rozveselí strýčkův osamělý život" pípla jsem nesměle, i když jsem instinktivně tušila, že toto nebude strýčkův případ. Marně jsme několik dní čekali, že nás strýček představí své nové přítelkyni. Ba právě naopak, dokonce začal zamykat vrátka. Ani jsem nevěděla že mají klíč. A to jsme byli zvyklí chodit za Béďou několikrát za den. "Když nikdo nezná pravidla slušného chování, půjdeme se představit sami", rozhodl po pár dnech tatínek, který toužil dozvědět se nějaké informace. "A na to seznámení si vezmeme láhev červeného vína", souhlasí maminka a vytahuje ze skrytých zásob ryzlink vlašský, pozdní sběr, ročník 1980. Vzali jsme s sebou také jedny přepálené brambůrky z místní Jednoty a zbytek oschlé páteční bublaniny. Tatínek si chtěl původně na to seznámení obléct i sváteční košili, což mu nakonec maminka rozmluvila pod záminkou neformálnosti návštěvy. Brácha si vyměnil pouze ponožky, což od něj bylo velice ohleduplné. Byli jsme překvapeni, že musíme tak dlouho čekat u branky, i když jsme strýčka viděli před chvílí vynášet odpadky. „Pojďte dál“, přecedil mezi zuby. Na jeho obličeji se objevil vynucený úsměv. Celým domem se nesla vůně připálené cibulky. "Ve vzduchu cítím nezdravé vibrace a také jsem šlápnul do něčeho lepkavého", zašeptal tatínek, když jsme kráčeli jako kuřata po schodech za Bedřichem. "Tak dovol, Bohunko, abych ti představil svoji nejbližší rodinu", povídá strýček, sotva jsme došli nahoru. Bohunka seděla na sedačce v obýváku a naše návštěva ji donutila típnout nedokouřenou cigaretu do popelníku. „Dobrý den“, pozdravili jsme všichni téměř současně, přičemž jsme se zazubili na cizí ženu. Konečně jsme měli to potěšení vidět ji zblízka. Byla moc hezká. Musím říct, že mě nepřekvapuje, jak strýčka okouzlila. Hádala bych ji tak něco málo ke třicítce. Měla dlouhé, hnědé vlasy, stáhnuté gumičkou dozadu.Sympatická mi byla jen do té doby, než promluvila svým písklavým chraplákem. "Tak ahoj, rodinko, já jsem Bohuna“, zachroptěla znuděně, když vstala z křesla. "A ty se jmenuješ jak, fešáku?", zeptala se a očima přejela odshora dolů mého bratra. „Já jsem Aleš“, odpověděl nesměle tichým, sotva slyšitelným hlasem a při pohledu do jejího hlubokého výstřihu celý zrudnul. "Koukám, že jste donesli něco tekutýho do krku, tak si ťuknem, ne?“, pookřála, jakmile si všimla láhve v tatínkově ruce. „Béďo, nečumákuj pořád v té kuchyni a pojď si k nám už sakra sednout!", zařvala směrem ke kuchyni a přitom zakroutila nechápavě hlavou. „A přiber nějaký skleničky!“ "Nedáte si cígo? Já musím hulit v jednom kuse", sahá do krabičky Bohuna a zapaluje si další cigaretu Marlborek. Přichází strýček. Nese na tácku kávu s čajem a opatrně překračuje krásné nožky své mladé přítelkyně. Povídali jsme si o běžných věcech a očima jsme hodnotili celkovou situaci. V kuchyni se povalovala hromada špinavého nádobí, za sedačkou v obýváku ležela odhozená červená krajková podprsenka i s kalhotkami. Koberec v obýváku, který strýček koupil "sám sobě" minulý měsíc k narozeninám, byl pod konferákem popálený od odhozených vajglů. Dveře do ložnice Béďa pro jistotu předvídavě zamknul, ještě před našim příchodem. Asi měli včera špagety, pomyslela jsem si, když jsem se detailně zadívala na Bedřichovo tričko, ostatně o tom napovídal i obsah špinavého hrnce v dřezu. „Bohunko a není vám tady celý den zima, když je Bedřich v práci? Bratr má nový kotel na tuhá paliva a asi by vám měl vysvětlit, jak a čím přikládat“, dodala maminka. Tatínek se nadechnul, aby slečně vysvětlil obšírněji princip ventilu přepínající ohřev na vodu, ale Bohunka mu skočila do řeči. „Ty vole, o tom já nemám ani páru. Když je mi zima, otevřu troubu dokořán, nastavím tam dvě sta dvacet a to bys čuměla, za chvilku je tu teplíčko“. Maminka se podívala s úžasem na tatínka. Tatínek se pro jistotu rozkašlal, aby nemusel reagovat. „Zítra mají tady v Jednotě dostat banány, mohla byste se stavit, Bohunko a vzít i nám, odpoledne už budou vyprodané“, změnila jsem téma hovoru, abych rozvinula naši konverzaci tím správným směrem. „Já dopoledne prochrápu, Bedřich mi dává v noci hodně zabrat. Viď, cukrouši!“, dodává na vysvětlenou všem zírajícím Bohunka, přičemž se nečekaně přisaje Bedřichovi na ústa a začne ho olizovat. Maminka rychle zakryje bratrovi oči. Na mě nedosáhla, ale chtěla jsem maminku trochu potěšit a tak jsem iniciativně odnesla prázdné hrnky do kuchyně k hromadě ostatního špinavého porcelánu. „A čím se, slečno živíte?“, zeptal se již se strachem v hlase tatínek. „Jako kde makám? Dělala jsem u lisu, ale moc to tam nesypalo. Hledám něco lepšího“, odpověděla s plnou pusou bublaniny. Ve skrytu duše jsem stále doufala, že pouze nástrahami osudu Bohuně nebylo umožněno studium minimálně střední školy z důvodu spolupráce rodičů s kolaboranty či vlastizrádci. Ale s plynoucí konverzací jsem si nebyla jista, zda vůbec zvládla základní školu. "Jaké budete péct, Bohunko vánoční cukroví? Bedřich má rád vanilkové rohlíčky, ale nesmí být moc obalené v cukru. A taky jogurtové, slepované. Jestli chcete, vystřihnu vám recept z Vlasty". Bedřich už nepustil Bohunku ke slovu, zapnul rychle hudbu z kazeťáku a otevřel okno. Byla jsem mu za to vděčna, poněvadž jsem už nepohla v tom cigaretovém kouři dýchat. „Ta okna už by potřebovala umýt. Musíte si při mytí dávat pozor na to kuchyňské, vypadává mu z pantu pravá půlka", poučuje maminka, když se zadívala na to otevřené okno. "Jsi blbá? Ty vole, copak jsem nějakej magor, přece si nezničím tyhle krásný nehty z NDR za třicet marek!" Maminka jenom polkla na prázdno, přičemž koukla na tatínka. Ten kamufloval, že neslyší. Bojoval se žvýkačkou na své ponožce. Obdivovala jsem maminčin klid, se kterým si lokla vína ze skleničky, zvlášť, když nám s bráchou toleruje pouze oslovení: jelito, krávo, pitomče, hlupáku, blázne. Za každého vola, pako, kreténa, dementa, blbce už snižuje kapesné. Ticho, které by se dalo najednou krájet, přerušil strýček. "Dáte si něco tvrdšího na zahřátí?", zeptal se strojeným úsměvem. Levou rukou si při tom nervózně zakrýval díru na teplácích. "Já si dám panáka na uklidněnou", šeptla maminka. „Anebo raději dva“, dodala, zatímco vstala a šla za svým bratrem do kuchyně. Cestou zesílila zvuk na kazeťáku. Brácha s Bohunkou se řehtali jako koně tatínkovým oblíbeným vtipům o policajtech. Marně jsem se snažila přes Bohunino chraplavé chichotání něco zaslechnout z kuchyně. Seděla jsem, mlčky popíjela studený čaj a přemýšlela. A co když je Bohunka sirotek odkojený sociálními ústavy bez nedostatečně kladného vzoru pro život? A v Bedřichovi objevila pouze náruč chybějícího otce? To by vysvětlovalo i onen značný věkový rozdíl. Měla jsem v úmyslu se ji zeptat na její zesnulé rodiče, jen jsem hledala ta správná slova. Z mého záměru mě vyrušila maminka, která vystřelila z kuchyně jako blesk. Popadla nedopitou láhev vína a zvýšeným hlasem a bez vysvětlení na nás zavolala: „Vstávejte, rodino, jde se domů!“, přičemž nás s bráchou silně k sobě přitiskla, jak to dělávala, když jsme byli malí. „Bedřichu, dokud tady budeš mít tu kurvu a fuchtli, tak nás tady neuvidíš!“, zařvala to tak silně, že překřičela i Rolling Stouny z kazeťáku. Její obličej při tom celý zbrunátněl. „Maminko, nerozčiluj se!“, snažil se ji mírnit tatínek. „Ta pitka ti úplně vylízala kromě kalhot i mozek. Podívej se na sebe, jsi z ní úplně vygumovaný. „Tatínku, ještě jsem neskončila!“, okřikla otce, který ji tahal za ruku směrem ke dveřím. „A radím ti, nech si udělat rozbor krve! A až ta šlapka vypadne, tak si to tu celé vystříkej Savem, abychom od ní ještě nechytli AIDS nebo kapavku, nebo čím tě už ta ženština stačila nakazit!“, ječela maminka na svého bratra a celá se při tom chvěla. „Kdyby ona měla alespoň úroveň, ale snad zrovna šlapala chodník, jak si ji zbalil v tom bufetu. Počkej, to tě příjde zkasírovat ještě nějaký její pasák! Vždyť ona ani nic jiného neumí než to jedno!“, hulákala a při tom se celá chvěla. Strýček jen stál a smutně se za námi díval. Mrkla jsem na Bohunu, ta se jen usmívala a s klidem si zapalovala další cigaretu. Už jsme byli dole ve verandě a oblékali si mlčky bundy, když tu maminka ještě z posledních sil zaječela směrem nahoru: „ A moje děti už tu nikdy neuvidíš!“. Za slovem „neuvidíš“, přitom tak práskla verandovými dveřmi, že v nich prasklo sklo. Když jsme vycházeli z domu, už jen lehce zavřela vchodové dveře.Konečně jsme se nadechli čerstvého vzduchu. Byl pozdní večer, všude klid, ticho a tma jako v pytli. Pouze vítr si pohrával s holými větvemi stromů. Maminka ten den už vůbec nepromluvila. Pouze tiše seděla v křesle a pila přímo z láhve ryzlink vlašský, pozdní sběr, ročník 1980. Na druhý den si vzala dovolenou. Jednoho dne, jakmile Béďa odjel do práce, se Bohuna bez rozloučení odstěhovala. Ještě než zmizela z očí, stačila strejdovi ukrást dvacet tisíc, které měl schované v šuplíku na nové auto. Na památku mu tam nechala jeden ze svých starých kufrů, který byl plný spodního prádla. Strýček z toho měl málem infarkt, úplně ho to položilo. Na policii nešel, nechtěl mít ostudu po celé naši malé vesnici. Za těch čtrnáct dní sexuálních služeb, které strýčkovi krásná Bohuna poskytovala, si ji strýček až moc přeplatil. Jedinou výhodou této strýčkovy epizody bylo, že vyvrátil úplně navždy tvrzení místní drbny Popelkové o jeho menšinové sexuální orientaci. Kupodivu v očích vdavek chtivých žen si tímto románkem získal jejich pozornost. Svobodné, rozvedené,ale i vdané ženy z naší vesničky si našeho Bédě začaly víc všímat. Zvedla se jeho tržní hodnota jako "sexuálně zdatného samce". Pro mně s bráchou nastal čas vyslechnout si přednášku našich rodičů na téma: "co je to bezpečný sex". Brácha tvrdil, že tato přednáška byla poněkud předčasná. Pro dva takové exoty se totiž nevyskytovala v nejbližším okolí žádná vhodná oběť. Tato epizoda měla i drobnou výhodu, od toho bouřlivého večera nám totiž maminka přestala snižovat kapesné za sprostá slova.