Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Maminka zachraňuje

2. 04. 2012 10:15:00
Seděli jsme v naší oblíbené restauraci a vybírali z jídelního lístku. U vedlejšího stolu sbírala špinavé nádobí jedna mladá servírka a chystala tak stůl pro další hosty. Konečně přišla i k nám. Načmárala si naši objednávku do svého notýsku. „A co si dáte k pití?“, zeptala se nás a zvedla na moment oči ze svých poznámek. Martin se na ni usmál a objednal dvě deci bílého.
Měli jsme právě půlroční výročí seznámení. Těšila jsem se a nasávala sváteční atmosféru večera. Plápolající plamínek svíčky na stole vedle skleniček dodával našemu společnému večeru kouzlo romantiky. Zatímco jsme čekali na jídlo, hudebníci chystali aparaturu. Nad parketem se rozsvítila obrovská barevná blýskavá koule. „Naši nejsou dnes doma a brácha je na kolejích“, šeptla jsem Martinovi a těšila se, že dneska to konečně vyjde. Byla jsem připravená a pro ten případ jsem z šuplíku ukradla předem bráchovi balíček kondomů. Ano, je to on. Teď už jsem si jistá. Připadala jsem si jako Angelika, která je odhodlána odevzdat své neposkvrněné tělo mladému a krásnému Nicolasovi. Všimla jsem si, že se na něj servírka opět usmála, když přinášela naši večeři. On jí úsměv opětoval. Přistihla jsem se, že už zase bezdůvodně žárlím. Mám ale důvod. Martin je hezký, na mě až příliš. V tom těsném bílém tričku, které obepíná jeho vypracované bicepsy, vypadá opravdu až moc sexy. „On ale miluje mně a ne tebe“, říkala jsem v duchu té, která patřila do kategorie blondýna s dlouhými nohami a velkými kozami. Mladá servírka položila před nás objednané jídlo, a když se usmála i na mně, poděkovala jsem a zastyděla se za své nízké myšlenky. Přece jenom ten její výstřih byl hluboký a sukýnka příliš krátká... Zajímalo by mě, jestli tady přijímají i škaredé a méně vyvinuté. A co ženy menšího vzrůstu, mají sukýnky delší nebo jim všem bez rozdílu zakrývají také pouze kalhotky? Určitě si je doma neperou, alespoň tuto jsem si nemohla představit, jak něco pere. Oddechla jsem si, když konečně donesla kolu a zmizela z dohledu. Konečně se začalo tančit a já se mohla k Martinovi přitulit. Cítila jsem jeho vypracované svaly. Při písničce Céline Dion jsme se začali líbat. „V devět naši odjíždí na tu oslavu. Tak ještě chvilku a půjdeme k nám.“ Dopila jsem druhou skleničku. Jsem sice téměř abstinent, ale dnešní den je výjimečný. Mírně se mi cestou na záchodky zatočila hlava. Podpatky, ve kterých jsem si při chůzi nebyla moc jistá, ťukaly o zelenou dlažbu při každém mém kroku. Přejela jsem si řasenkou řasy, domalovala rtěnkou rty. V zrcadle jsem si připadala docela atraktivní. Pravou rukou jsem si upravila push-upku, která nebyla schopna napravit moji mírnou asymetrii. Smířená se svým nedokonalým vzhledem jsem se vydala cestou zpět k našemu stolu. Martin tam nebyl. Seděl u baru a vesele se bavil se servírkou, která se jeho řečem nahlas smála. Jakmile uslyšeli, že přicházím, zmlkli. „Katko, kde jsi tak dlouho?Už jsem zaplatil, můžeme jít?“ „Prosím tě, o čem jste se spolu bavili, že se tomu tak smála?“, nevydržela jsem se nezeptat cestou k šatně. „Miláčku, snad nežárlíš?“, usmál se a něžně mě políbil. „To víš, že ne!“, zalhala jsem a zrudla, protože lhát neumím. Muži nesnáší žárlivé ženy, a jestliže projevíš sebemenší náznak hysterie, najde si jinou. Mihla se mi přitom hlavou rada mé zkušenější kamarádky Lenky, která má už letos asi pátého kluka. Boční uličkou Martin dojel svým trabantem až k našemu zadnímu vchodu. Všude byla tma. „Je to dobré, naši jsou pryč. Vrátí se až ráno.“ Když jsem odemykala, Martin mi zajel rukou pod kabát a začal mě hladit. Pocítila jsem neznámý pocit něčeho horkého uvnitř. Sotva jsem odemkla, začal mi rozepínat kabát a líbat. Rychle jsme se zuli a Martin svoji bundu pohodil na zem. Utekla jsem mu nahoru do svého pokoje. Tam mě chytil do náruče a odnesl na moji postel. Rozepnul mi zip na sukni a lehce ji začal stahovat. Pak mi sundal silonky. Hezky pomaloučku začal odepínat knoflíčky na halence. Jeden po druhém. Pak mě začal líbat po břiše a stoupal něžně stále výš... Zadívala jsem se na plakát Toma Cruise nad svoji postelí, který se mnou usíná už od mých patnácti... Vlna vzrušení přejela celým mým tělem jako elektřina. Stáhnul mi ramínka podprsenky a rukou hledal na mých zádech háčky na rozepnutí. Jeden, druhý... A v tom bouchly dole dveře. „Sakra, kdo tu hodil pod nohy tu bundu!“ „Katko, mamince je strašně zle! Dones jí ty kapky na žlučník!“, křičel dole pod schodami tatínek. "Prosím tě, proč ji budíš?", promluvila tichým hlasem maminka. Ještě jednou jsem se zadívala smutně na Toma Cruise a vytáhla jazyk z Martinovy pusy. Hodila jsem na sebe noční košili a rychle seběhla schody dolů. Maminka právě zvracela na záchodě. „Už je mi líp“, uklidňovala maminka tatínka, když přišla do haly. Sedla si do křesla a zhluboka dýchala. Byla bílá jako stěna. „Na žádnou pohotovost nejedu. Ale slibuji, že si hned v pondělí zajdu k doktorovi". “A nesnědla si na té oslavě něco mastného nebo zkaženého?“, zeptala jsem se. Měla jsem o maminku strach, tento týden to nebylo poprvé, co jí bylo špatně. „Jen pár chlebíčků“. „To bude ten žlučník, měla sis ho už nechat dávno operovat a na nic nečekat“, zlobil se tatínek. Odpočítala jsem na lžičce deset kapek a přemýšlela, jestli Martin už neusnul. Podala jsem mamince sklenici vody. Tatínek zatím hystericky přešlapoval sem a tam. „Já jsem ti to říkal. Já jsem to věděl“, bručel si přitom. „Už je mi opravdu líp, děkuji, Kačenko, běž už spát. A nezlob se na tatínka, že tě vzbudil". Když tatínek uviděl, že mamince zabraly kapky, uklidnil se. Posadil se a ještě pro jistotu chvíli počkal. Maminka už dostávala pomalu normální barvu. „Tak dobrou noc, mami“. Dívala jsem se za nimi ještě na schodech, dokud jsem neuslyšela zavřít dveře jejich ložnice. Když jsem přišla asi po hodině do pokojíčku, Martin byl už oblečený. Tázavě jsem se na něj podívala. „Ty nezůstaneš?“ „Volali mi z práce. Mám přijet, kolega onemocněl. Snad nám to vyjde příště...“. Martina jsem tiše vyprovodila k zadnímu vchodu, aby naši nic neslyšeli. Smutně jsem mu dala na rozloučenou pusu a zajela mu přitom rukou do jeho vlnitých vlasů. Tehdy jsem nemohla tušit, že tato pusa je mojí poslední. Až později jsem se dozvěděla, že nespěchal ten večer do práce, ale za servírkou, které právě skončila směna. Díky ti, blondýno s dlouhýma nohama a velkými kozami! Ušetřila si mě velkého zklamání... Když mi tehdy bylo moc smutno, vytáhla jsem svůj deníček ze základky a vzpomínala na první lásku, která mě obdarovala na pouti prstýnkem z kočičího zlata. Co naplat, jsem odsouzená ke staropanenství... Ale stále je tady ještě možnost, být maminkou v SOS vesničce a naplnit své vyprahlé srdce alespoň láskou mateřskou...
Autor: Kamila Urbanová | pondělí 2.4.2012 10:15 | karma článku: 17.81 | přečteno: 1883x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Jana Slaninová

Příběhy pana Nikdoše

Pan Nikdoš vstává na "šestku" a v sedm už sedí na vrátnici. Kromě své práce nemá jinou zodpovědnost. Odkroutí si svých dvanáct hodin a jde na pivo.

21.8.2018 v 14:00 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 379 | Diskuse

Liběna Hachová

Splněná přání

Hele, padá hvězda, honem si něco přej! Před týdnem, z neděle na pondělí, padaly hvězdy. Noc splněných přání. Co jste si přáli Vy?

19.8.2018 v 21:13 | Karma článku: 9.28 | Přečteno: 159 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Ega hry šálivé

Každý, kdo chce na tomto světě něco znamenat, musí něco mít. Třeba vilu na dobré adrese, bourák v garáži, diplom z plze..., ehm, z dobré univerzity. Nebo aspoň kabinku na koupališti. Ovšem – a na to pozor – za skokanským můstkem.

19.8.2018 v 20:44 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 221 | Diskuse

Libor Čermák

Inlajnový duch: Chyťte zloděje!

„To jsme tedy s těmi bruslemi na nohou dopadli,“ povzdychl si Martin Rosťovi. "Takhle znevýhodněnou skupinu, jako jsou inlajnisti, jsem teda dost dlouho neviděl. Nikam nás do obchodu na nich nechtějí pustit!“

19.8.2018 v 6:13 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 285 |

Martin Duplák

Němý sen (báseň)

Interpersonální konflikty - hybatel lidským myšlením. Přítomny i v svobodomyslném a morálním jedinci.

18.8.2018 v 19:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 57 | Diskuse
Počet článků 82 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1388
Díky, že mě čtete! Ráda píšu i pro děti. Moje webovky: http://urbanovakamila.eu/ Pohádky: http://www.babyonline.cz/akcni-svet-deti/pohadky/pohadky-o-zviratkach/veverka Knížky si můžete zakoupit zde: http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-beruska-urbanova-kamila-287 http://www.prah.cz/knihy/zviratka-z-batuzku-veverka-urbanova-kamila-285




Najdete na iDNES.cz