Strýček v zajetí šamana

Přestavte si, že se zastaví čas a vy se duchem budete vznášet nad vlastním tělem... Tak tento zážitek ze šamanského rituálu nám strýček popisoval ve svém e-mailu z Limy po čtrnácti dnech strávených v peruánské džungli: 

„V této chvili máme členové naší expedice úspěšně za sebou výcvik, povinný pro všechny vojáky a policisty - čistěni ajahuaskou. Je to čištění v pravém slova smyslu. Během prvních dnů jsme se vsichni čistili opravdu důkladně – horem i spodem. Šlo z nás vše, co bylo usazeno v našich životech na úrovni mentálnich bloků a předsudků. Někdo se trápil víc, jiný méně. No odměnou je nám teď rozšířený stav mysli. Je to něco jako jako zvýšená empatie, umění telepatie, umění bdělého snu a opuštění těla vědomého. Ano, šamani na nás hodně zapracovali, to se jim musí nechat. Prý nikde jinde na světě už nemají tyto schopnosti, jako v peruánské džungli. Tato schopnost ještě zůstala indiánům a původním obyvatelům. Tady je šaman něco jako lékař, a oba světy - střípky civilizace i džungle tady mají úzkou spoupráci. Každý lékař tady má za sebou ajahuskový výcvik a možná právě proto šamana uznává a dává ho na vyšší příčku než suchou vědu. Je to tu jako zázrak. Vše funguje bez negativních emocí. Vůbec se tu neřeší čas a pokud schůzka proběhnout má, tak proběhne v čase určeném, tj. náhodném, i když my víme, že náhody neexistují...“

Jeho zpráva zněla jako z jiného světa. A my jsme mohli jen tušit, že po půl roce stráveném v džungli se nám domů vrátí úplně jiný strýček, než na jakého jsme byli zvyklí...

Při svých duchovních toulkách navštívil i naši rodinku a věděl úplně přesně, co jsme měli minulou neděli k obědu. Ono to sice není tak těžké uhádnout. Je to padesát na padesát - kuře nebo strýčkův králík. Ale strefil se. Na zabíjení králíků nemá náš tatínek pádnou ruku. Ale on strefil i ty brambory. Ale mohli jsme mít klidně rýži...

Maminka se se strýčkem setkávala pravidelně ve svých živých snech. Tatínek to bral s velkou rezervou a přičítal tyto paranormální jevy maminčině zvyku „dát si dvě deci červeného na klidný spánek...“. Tatínek je pragmatik a ateista dohromady. A taky suchar a flegmatik. Nikdy ho nic nevykolejí a na všechno najde rozumné vysvětlení.

„Šaman jim namíchá nějaké drogy a ti naivní hlupáci se z toho akorát zblijou a ještě mu děkují za očistu těla a mysli“ uzavřel naše přemýšlení jednoduše tatínek.

Představovala jsem si šamana jako doktora a psychologa v jedné osobě, akorát s tím rozdílem, že na léčbu používá bubínku a přírodních darů džungle... Zatímco naši lékaři využívají darů chemie a ověřené vědy. Možná, kdyby se skloubily tyto dva světy dohromady, nebylo by nemocí a snad by ubylo i zlých lidí...