Stromy

Nemocné ruce ve větru sklání, tolik nám toho ještě říci chtěl… Mráz vyryl řeky do vrásčitých dlaní, kéž kořeny své obejmout by směl! Záplavy, sucha, slunce silný žár přečkal ten milenců svědek tichý, potkával štěstí, zármutek i žal, stovky let přešly, zatímco tu stál… Možná mu zbývá jaro poslední, snad už jen dní pár, kdo ví? Písmena v srdcích halí šedý mech.

Než starý kmen k zemi se skácí, ještě si hnízda v něm postaví ptáci, zažije své štěstí, letos naposled…